loading
 
 

tisknout stránku

zpět zpět

vyhledat vyhledat

    Láska ke třem pomerančům (Opera)

     

    Národní divadlo, od 16.05.2019

    Předloha:

    Sergej Prokofjev

    Popis:

    Libreto napsal skladatel podle italského scénáře Carla Gozziho v ruském překladu a úpravě Konstantina Vogaka, Vsevoloda Mejercholda a Vladimira Solovjeva. Skladatelovo libreto do francouzštiny přeložili Vera Janacopulos a Alexej Stal.

    Italský dramatik, satirik a mystifikátor, hrabě Carlo Gozzi (1720–1806), se bezděky stal příčinou zvláštní chvíle operní historie 20. století: zatímco jeho pohádkovou hru Turandot začal roku 1920 přetavovat Giacomo Puccini ve své poslední dílo, laděné přes všechny výstřelky stále v duchu starého dobrého romantismu, v tutéž dobu čekala na premiéru opera podle jiného Gozziho kusu – Láska ke třem pomerančům. Tu pojal Sergej Prokofjev naopak jako totální burlesku, která si ze všeho „procítěného“ a „vážně míněného“ jen tropí smích.
    V roce novodobé premiéry Pomerančů na scéně Národního divadla (2019) uplyne od jejich vzniku přesně sto let. Spíše než důvodem k oslavám může být tento moment podnětem k úvaze, jak je možné, že jedno z nejslavnějších a nejúspěšnějších Prokofjevových děl, opera, naplněná až po okraj „žertem, ironií, satirou i hlubším významem“, ryzím a věčným potěšením ze hry lidské obrazotvornosti a z hledání „smyslu“ v „nesmyslu“, stála s jedinou výjimkou po celé století stranou zájmu českých operních divadel. Prokofjev napsal Pomeranče krátce po své emigraci z bolševického Ruska do USA jako svého druhu velmi kosmopolitní dílo: podle italské předlohy v ruské úpravě na francouzský text pro americké publikum. Gozzi pojal svůj původní, převážně prozaický scénář Pomerančů jako praštěnou pohádku ve stylu commedie dell’arte s úmyslem zesměšnit své konkurenty Goldoniho a Chiariho. Dadaismus a hravost příběhu oslovila v roce 1914 jednoho z tvůrců ruské avantgardy Vsevoloda Mejercholda natolik, že po Gozziho burlesce pojmenoval svůj časopis a hned v prvním čísle uveřejnil její moderní adaptaci. Tu měl s sebou Prokofjev náhodou v Americe a protože pro místní publikum nepřicházela opera s ruským textem v úvahu, zvolil francouzštinu, kterou na rozdíl od angličtiny ovládal. Poněkud bláznivý vznik Prokofjevovy opery může také napovědět, jaký asi příběh hypochondrického prince milujícího pomeranče bude.

    Nastudování ve francouzském originále. V představení jsou použity české a anglické titulky.

    Přibližná délka představení včetně přestávky: 2 hodiny a 20 minut, jedna přestávka 20 minut.

    Orchestr a Sbor Národního divadla, členové Losers Cirque Company.

    Textové a hudební úpravy:

    Autor libreta : Sergej Prokofjev

    Inscenátoři:

    Dirigent : Christopher Ward, Zbyněk Müller
    Dramaturgie : Ondřej Hučín
    Choreografie : Radim Vizváry
    Kostýmy : Natalia Kitamikado
    Režie : Radim Vizváry
    Sbormistr : Martin Buchta
    Scéna : Boris F. Kudlička

    Role:

    Král Trefa : Zdeněk Plech, Jan Šťáva
    Princ : Aleš Briscein, Martin Šrejma
    Clarice : Veronika Hajnová, Andrea Tögel Kalivodová
    Leandr : Roman Janál, Artur Mateusz Garbas
    Pantalon : Jiří Brückler, Lukáš Zeman
    Truffaldino : Jaroslav Březina, Josef Moravec
    Kouzelník Celio : František Zahradníček, Jan Hnyk
    Fata Morgana : Eva Urbanová, Eliška Weissová
    Farfarello : Igor Loškár, Csaba Kotlár
    Smeraldina : Kateřina Jalovcová, Jana Sýkorová
    Kuchařka : Zdeněk Plech, Jan Šťáva
    Ninetka : Jana Sibera, Marie Fajtová
    Nikoletka : Kateřina Jalovcová, Jana Sýkorová
    Linetka : Veronika Hajnová, Andrea Tögel Kalivodová
    Podivíni : Jiří Hruška, Lukáš Sládek, Daniel Matoušek, Michael Skalický, Michal Bragagnolo, Luboš Skala, Vít Šantora, Martin Matoušek, Vít Nosek, Rostislav Florian, Peter Paleček
    Obludy, Opilci, Nenasytové, Ďáblové : Jiří Bělka, Lukáš Macháček, Jindřich Panský, Matyáš Ramba, Vítězslav Ramba, Michal Heriban, Matěj Petrák, Tomáš Pražák

    Spolupracovali:

    Asistent dirigenta : Zdeněk Klauda
    Animace : Kateřina Karhánková
    Asistent režie : Petr Jirsa, Veronika Staňková
    Pohybová spolupráce : Marek Zelinka
    II. dirigent : Zbyněk Müller
    Inspicient : Jiří Janeček
    Jevištní mistr : Lubor Kvaček, Petr Šebek, Petr Darda
    Jazykový poradce : Martin Buchta
    Korepetitor : Lucie Pirochová, Mark Lawson
    Mistr světel : Radek Duška
    Mistr zvuku : Emil Boháček
    Nápověda : Lenka Šmídová, Zdenka Skoupá, Kateřina Jochová
    Produkce : Ivo Graca
    Světelný design : Karel Šimek
    Umělecký ředitel výroby : Martin Černý
    Vedoucí garderoby : Jaroslava Weishauptová
    Vedoucí maskérny : Monika Šonková
    Vedoucí hudební přípravy : Zdeněk Klauda
    Vedoucí jevištního provozu : Jiří Michálek
    Vedoucí výroby dekorací : Stanislav Hrdlička
    Vedoucí výroby kostýmů a vlásenek : Aleš Frýba

    Seznam představení