Popis
Začátek tradice odříkávat kaddish během pohřebního obřadu spadá do 13. století, v 15. století se pak stala povinnou, a to do jednoho roku od smrti příbuzného. Text a forma se ustálily v 18. století. V hudbě ji mezi jinými použil Salomone Rossi v roce 1623 ve své skladbě Kaddish Shalem. V dílech autorů 20. století se pak rovněž objevuje hned několikrát: u Maurice Ravela v Deux mélodies hébraiques (1914), Ernesta Blocha v Avodat Ha-kodesh (Svatá mše, 1933), Leonarda Bernsteina (Symfonie č. 3 „Kaddish“, 1963) nebo Krzysztofa Pendereckého (Kadisz, 2005).
Poslední symfonie Mieczyslawa Weinberga s číslem 21 „Kaddish“ vznikla v roce 1991, pět let před skladatelovou smrtí. Téměř hodinová kompozice rezonuje s Weinbergovou minulostí. Je věnována obětem povstání ve varšavském ghettu v roce 1943 a dotýká se rovněž osudu Weinbergových rodičů a sestry Ester, kteří byli někdy mezi léty 1942 až 1944 zavražděni v Polsku nacisty.
Práce na dvacáté první symfonii se překrývala s Weinbergovou tvorbou hudby pro film Borise Jermolaeva Otčenáš. Ten vypráví o židovské matce a dítěti, kteří se putováním kolem města v noci a v zimě snaží vyhnout transportu do ghetta, a zachránit si tak život. Jejich kroky vedou rovněž podél kostela, kde je odříkáván Otčenáš. Nakonec jsou nalezeni, promrzlí na smrt, a bezcitně hozeni na korbu náklaďáku. Náčrty partitury symfonie „Kaddish“ vypovídají, že Weinberg vycházel z Mahlerovy písně Das irdische Leben (Pozemský život) z cyklu Chlapcův kouzelný roh, přesněji z fráze Matko, matko, mám hlad; dej mi chléb, nebo umřu, na kterou matka odpovídá: Jen počkej, jen počkej mé milé dítě. Jednou z jejích hlavních tematických nití jsou houslová sóla, vzpomínka na Weinbergova otce Shmuela, kterého slýchával hrát v dětství na housle. Ačkoliv je skladba napsána pro velký orchestr, Weinberg jen zřídka používá celý aparát. Vedle sólových houslí zde zaslechneme pokřivený pochod v sólovém kontrabasu, divoké imitace klezmer ansámblů i úžasné vstupy sólového klavíru s citacemi Chopinovy Balady č. 1 g moll, která se v ghettu často hrávala. To vše korunováno v poslední větě sólovým sopránem, jenž se beze slov vznáší nad orchestrem jako andělský hlas shůry.
Kaddish patří mezi skladatelova nejosobnější díla. Je to žalozpěv nad světem, který již více neexistuje, plný bezmezného utrpení, ale i touhy po životě a nekonečné naděje. Zdá se až neuvěřitelné, že Národní divadlo uvede toto mistrovské dílo v české premiéře.
Délka koncertu 1 hodina, hraje se bez přestávky.