Projekt vznikl v koprodukci Opery Národního divadla a Státní opery, Musica non grata, Symfonického orchestru Českého rozhlasu a Norského rozhlasového orchestru.
Koncert vysílá v přímém přenosu Český rozhlas Vltava a norská stanice NRK. Záznam koncertu pořizuje Česká televize.

Monumentální, pozdně romantickou skladbu Písně z Gurre dokončil Arnold Schönberg v roce 1911, a přestože se od jejího kompozičního stylu v té době již distancoval, sám označil toto dílo za klíč k celému svému dalšímu uměleckému vývoji. Dánská sága o králi Waldemarovi a jeho lásce Tove Lille (malé Tove), kterou zavraždí žárlivá královna, původně sahá hlouběji do středověku. Později začala být spojována především s králem Waldemarem IV., který zemřel na hradě Gurre v roce 1375. A právě tuto verzi si vzal tehdejší jednadvacetiletý student historie Jens Peter Jacobsen jako předlohu pro svou dramatickou báseň Písně z Gurre (Gurre-Lieder) z roku 1868. Vypráví se v ní o žárlivosti královny Helwigy, o otrávení Tove, o jejím pohřebním průvodu (jenž líčí holubice) i o tom, jak král Waldemar v žalu proklel Boha a v důsledku toho byl odsouzen k věčnému putování se svými přisluhovači po noční obloze.
Schönberg pro tuto skladbu využil kolosální zvukový aparát: pět sólistů, recitátora, mužský sbor, smíšený sbor a velký orchestr, který tvoří 25 dřevěných dechových nástrojů, 25 žesťových nástrojů, čtyři harfy, celesta, 16 různých bicích nástrojů (včetně železných řetězů) a k tomu velmi početná smyčcová sekce. I proto je každé provedení Písní z Gurre obrovským zážitkem. Hudebně jde o do posledního detailu propracované dílo. Schönbergův žák a kolega Alban Berg ve svém komentáři k Písním z Gurre uvádí asi 35 hlavních motivů, které zobrazují nejen hlavní postavy, ale také aspekty přírody (západ slunce, východ slunce, cválající koně aj.) a různé citové stavy (touhu, Jupiterovu lásku, strach sedláka, truchlení pro Tove aj.). Zajímavostí je, že v jedné z částí použil Schönberg vůbec poprvé techniku tzv. Sprechgesangu, kterou se později proslavil ve skladbě Pierrot lunaire.
Česká premiéra Písní z Gurre se uskutečnila 9. června 1921 v Novém německém divadle pod taktovkou Alexandra Zemlinského. V novodobé české historii byly Písně z Gurre naposledy uvedeny v roce 2006 na Pražském jaru. Návratu na pražské pódium se tedy dočkají po 17 letech. Inscenaci uvádíme v rámci cyklu Musica non grata. Projekt Musica non grata oživuje umělecký odkaz skladatelek a skladatelů důležitých pro hudební život meziválečného Československa, kteří byli pronásledováni nacionálním socialismem či jiným způsobem perzekvováni z důvodů náboženských, rasových, politických nebo genderových. Mezinárodní hudební a kulturní projekt České republiky a Německa, iniciovaný a organizovaný Národním divadlem a finančně podporovaný Velvyslanectvím Spolkové republiky Německo.

Délka koncertu 2 hodiny 30 minut, 1 přestávka.

Účinkuje Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Norský rozhlasový orchestr, Český filharmonický sbor Brno, Slovenský filharmonický sbor.