Narozen v Praze, zemřel v Praze. Syn ševcovského mistra, vyrostl v dělnickém prostředí Smíchova. Studoval na reálném gymnáziu, kde byl žákem Jana Nerudy. V roce 1859 se stal posluchačem techniky, avšak studia nedokončil, protože se rozhodl věnovat se žurnalistice a literární tvorbě. V roce 1867 se stal nakrátko členem redakce Hlasu, poté redigoval Vesnu kutnohorskou. V letech 1868-1877 byl redaktorem Národních listů, kde se významně účastnil boje za národnostní a politická práva českého národa. Za opoziční postoj Národních listů proti vídeňské vládě byl soudně stíhán a v roce 1873 i vězněn. 1877-1878 byl redaktorem časopisu Politik. 1876-1879 působil jako dramaturg Prozatímního divadla. Po roce 1879 se již zcela věnoval literární tvorbě. Z jeho dramatických pokusů dosáhla úspěchu dramatizace vlastního románu Moderní upíři (1884). Měl rozhled po světovém kulturním dění, jazykové znalosti a citlivý smysl pro hereckou problematiku, který prokázal jako divadelní kritik České Thálie. Po odchodu z Prozatímního divadla dále překládal (Ibsen:Nora; týž:Nepřítel lidu aj.) a věnoval se divadelní publicistice. V řadě divadelních studií a črt se zabýval některými kapitolami z dějin českého divadla. Přes beletristickou formu však mají mnohdy i hodnotu vědeckých objevů. Významné jsou jeho portréty představitelů soudobého hereckého umění (zejména J.J.Kolára, F.Kolára, O.Sklenářové-Malé, J.Seiferta, J.Šamberkové). Věnoval pozornost též otázkám divadelní organizace a vedení správy divadel, problematice koncepčních i dílčích otázek volby repertoáru, také práci venkovských scén, pozorně si všímal jevištní řeči, zamýšlel se nad významem divadla pro národní společnost. Pohřben na hřbitově Malvazinky (A, I, 127), Praha 5.