Tanečník, loutkář, herec a inspicient, legenda královéhradeckého divadla.
Absolvoval soukromou baletní školu Heleny Štěpánkové v Praze a jako elév začínal v dětském Divadle Míly Melanové. Poté došlo k jeho prvnímu setkání s E. F. Burianem, pod jehož režijním vedením hrál v avantgardním Déčku. V sezoně 1939/40 zde například ztvárnil postavu Falaleje v inscenaci Ves Stěpančikovo. Krátce působil v cirkusu rodiny Štěpánkových, jako tanečník ve sboru pražského Národního divadla, kam jej doporučil Joe Jenčík, a také v divadle Uranie. Za války účinkoval ve Velké operetě (dnes Divadlo v Dlouhé). Po válce dostal angažmá v karlínské operetě, které v té době krátce vedl E. F. Burian. Později se Josef Vystrčil věnovat činohře a loutkovému divadlu.
Nejdříve nastoupil do Divadla mladých pionýrů, které tehdy založil režisér Václav Vaňátko, mimo jiné švagr E. F. Buriana. Poté působil sedm let v zájezdovém Vesnickém divadle, kde se mj. setkal s Vladimírem Menšíkem a s nímž procestoval téměř celou republiku. Nakonec ho přitáhl známý loutkář dr. Jan Malík k Loutkovému divadlu v Mariánských Lázních a Karlových Varech, z nichž později vzniklo Divadlo dětí Alfa v Plzni. V roce 1958 se stal spoluzakladatelem Divadla Drak.
Poté se ze zdravotních důvodů (problémy s páteří) s aktivním divadlem na čas rozloučil a pracoval v královéhradeckém domě pionýrů. V roce 1968 nastoupil do Divadla Vítězného února (dnes Klicperovovo) jako inspicient, osvětlovač a později opět i jako občasný herec. Podílel se mj. na vzniku Studia Beseda. V Divadle Vítězného února zakotvil až do svého odchodu do důchodu koncem osmdesátých let. I později – především v období šéfování režiséra Vladimíra Morávka – v něm však příležitostně vystupoval. Ztvárnil zde řadu charismatických postav, jež využívaly jeho asketický vzhled s dlouhým bílým vousem.

Zdroj: http://www.divadelni-noviny.cz/zemrel-josef-vystrcil