Rakouský skladatel, dirigent a pedagog. Narodil se ve Vídni, zemřel v Mittersillu. Základy hudebního vzdělání získal v Klagenfurtu. V letech 1902–1906 studoval na vídeňské univerzitě muzikologii, doktorát získal na základě dizertace o H. Isaacovi. Jeho rané skladby byly pod vlivem R. Wagnera a R. Strausse. V letech 1904–1908 studoval skladbu u A. Schönberga, což mělo zásadní vliv na jeho další uměleckou orientaci. Zatímco orchestrální Passacaglia op. 1 (1908) stála ještě ve sféře romantické hudby, Pět vět pro smyčcový kvartet op. 5 (1909) a Šest kusů pro velký orchestr op. 6 (1910) už směřují k úspornosti hudební výpovědi.

V té době se Webern živil jako příležitostný divadelní dirigent, ačkoliv v tomto oboru neměl žádné školení (Vídeň, Teplice, Gdaňsk, Štětín, od podzimu 1917 do léta 1918 též pražské Nové německé divadlo). V letech 1922–1934 pracoval ve vídeňských dělnických hudebních spolcích, po jejich zrušení nacisty se více věnoval soukromé výuce skladby. Do konce svého života žil ve skromných poměrech a několik měsíců po válce padl za oběť náhodnému výstřelu amerického vojáka. Webernova aforistická stručnost, serialismus, zdůraznění úlohy témbru, distribuce tónového materiálu mezi jednotlivé nástroje působily po 2. světové válce inspirativně na záměry Nové hudby, ale také na I. Stravinského.