Německý hudební skladatel, narodil se v Bonnu, zemřel ve Vídni. (Přesné datum narození není známo, uvádí se 15. 12., 16. 12., jisté je datum křtu 17. 12.) Jeho hudební nadání se projevovalo už od dětství, které ale nebylo příliš šťastné. Jeho otec, dvorní tenorista, propadl alkoholu a talent syna zneužíval jako zdroj příjmů. Od 9 let se mladý Beethoven vzdělával u bonnského varhaníka a vedoucího kurfiřtského divadla Ch. G. Neffeho, kterého později zastupoval ve funkci chrámového varhaníka a ve 13 letech již publikoval své první dílo. Od r. 1792 žil trvale ve Vídni, kde studoval u významných skladatelů (Haydn, Salieri, Albrechtsberger). Sám si doplňoval i všeobecné vzdělání, zajímal se o historii, filozofii, politické a kulturní otázky.

Díky své oblibě a finanční podpoře aristokracie mohl celý život zůstat svobodným umělcem. Ještě před třicátým rokem se u něho začaly projevovat problémy se sluchem, zanedlouho zcela ohluchl. Jeho genialita mu však umožnila vytvořit největší hudební díla v době, kdy byl již hluchý. Jeho osobní život nebyl příliš šťastný. Po ztrátě sluchu se stáhl z veřejného života a komponoval v soukromí. Jeho jedinou láskou a celoživotní partnerkou byla hudba. Koncem roku 1836 onemocněl zánětem pohrudnice, později se přidala ještě nemoc jater. Těžce nemocný skladatel zemřel na jaře 1827 ve věku 57 let. Na jeho pohřeb ve Vídni přišlo kolem 20 000 lidí.

Nejobsáhlejší celek Beethovenova díla tvoří 9 symfonií – nejznámější č. 3 Es dur Eroica, č. 5 c moll Osudová, č. 6 F dur Pastorální nebo č. 9 d moll, jejíž závěrečná čtvrtá věta je známá jako Óda na radost na báseň Friedricha Schillera. Dále zkomponoval 32 klavírních sonát, 10 sonát pro klavír a housle, 5 klavírních koncertů a nespočet komorních skladeb, církevní a kantátová díla. Jedinou Beethovenovou operou je Fidelio z roku 1805. Jde o vrcholné dramatické dílo se silným a věčným tématem lidské touhy po svobodě.