Narozen v Pardubicích, zemřel v Praze. V letech 1853–1858 studoval na německé stavovské technice chemii a přírodní vědy, poté pracoval krátce v továrně na stroje a na Zemském stavebním ředitelství. V letech 1860–1863 se věnoval literatuře. Od roku 1863 působil jako profesor chemie na reálce v Pardubicích, kde se stal r. 1864 ředitelem. Na odpočinek odešel r. 1894 s titulem školního rady; od r. 1895 působil jako ředitel dívčí střední školy Minerva v Praze.
Hodně se věnoval veřejné a politické činnosti. Byl funkcionářem Svatoboru, spolku Minerva, Ústřední matice školské, Spolku chemiků českých atd. Od r. 1859 se stal spolupracovníkem Riegrova naučného slovníku (přírodní vědy), 1861 členem redakce Národních listů (zahraniční politika). Působil ve výboru Národní besedy (1860), měl podíl na přípravě stanov Umělecké besedy, na založení Sokola i Hlaholu. Byl básníkem, dramatikem a překladatelem beletrie, redaktorem a publicistou, autorem monografií o významných osobnostech. Psal a překládal též odborné a popularizační práce a učebnice, hlavně chemické.