Narozen v Praze, zemřel tamtéž. Vyučil se rukavičkářskému řemeslu, ale jeho nadání k hudbě ho přivedlo na pražskou varhanickou školu. Po jejím absolvování v roce 1858 učil na Müllerově hudebním ústavu a začal sklízet první úspěchy jako skladatel. Odjel do ciziny, kde byl druhým kapelníkem v Bruselu, Amsterodamu a Paříži.

V letech 1865–1877 působil jako sbormistr pražského Hlaholu a zasloužil se o rozšíření mužského sboru na sbor smíšený. V sezoně 1874/1875 zastával místo druhého kapelníka v Prozatímním divadle. Po roce 1877 opět odjel do ciziny a natrvalo se v Praze usadil až v roce 1881. Byl sbormistrem chrámu sv. Mikuláše na Starém Městě a od 1894 až do smrti vyučoval na konzervatoři skladbu.

Zkomponoval mnoho oper (Lejla, Indická princezna, Dítě Tábora, Černohorci, Karel Škréta), které si ve své době získaly přízeň obecenstva i kritiky a hudebních kruhů. Vyjma komické zpěvohry Starý ženich však záhy upadly v zapomenutí, na rozdíl od tvorby písňové. Velmi se zasloužil o rozvoj sborového zpěvu a k českému hudebnímu životu přispěl svou činností organizační a vydavatelskou.