Český básník a prozaik, jehož základním tématem se stala 1. světová válka. Narodil se ve Vysokém Mýtě, zemřel v Praze. Vystudoval Farmaceutickou fakultu UK v Praze a za 1. světové války sloužil u sanitní služby na italské frontě. V meziválečném období navštěvovaly jeho lékárnu na Novém Městě slavné literární osobnosti – S. K. Neuman, K. Konrád, K. Biebl, F. Hrubín ad. Poté, co Bednář vyjádřil básnicky s předmětnou syrovostí a sociálním patosem drastické válečné zkušenosti (Lidská tvář, 1923) se přiklonil k poetismu (Proud světla, 1926) a vytvořil jedno z nejvýznamnějších děl tohoto směru – epos Hvězdná tuláctví (1930). S využitím různých veršovaných forem syntetizoval intimní prožitek s evokací tragického údělu vojáků 1. světové války. Současnou českou poezii obohatil také o nezvyklé motivy a asociace souvisejícími s přírodovědnými poznatky. V závěrečném období své tvorby se inspiroval rytmem a realitou města (Živý dech, 1963), stal se básnickým průvodcem Prahou (poema Cizinka a básník, 1969).