Básník, překladatel, kritik a publicista. Narozen v obci Kokovice (u Slaného), zemřel v Praze. Vlastním jménem Antonín Bernášek. Studoval gymnázium ve Slaném, od 1890 v Příbrami. Po maturitě 1896 zahájil v Praze studium práv, které nedokončil. Rychle střídal zaměstnání (podřízená úřednická místa) a účastnil se života pražské bohémy. Stal se členem Kruhu spisovatelů (1902) a literárního sdružení Syrinx (1903); byl příslušníkem kruhu kolem Nového kultu a stýkal se i s anarchistickými skupinami na českém severu. V zimě 1903/1904 přesídlil do Vídně. Od října 1904 do srpna 1905 podnikl cestu do Berlína, přes Holandsko do Anglie a pak do Paříže. Poznal poměry v anarchistickém hnutí i život proletariátu. Z cest si přinesl zážitky hluboké materiální nouze a deziluze ze života západních metropolí a zahraničních anarchistických skupin. Ani po návratu nebyl existenčně zabezpečen.
Rok 1908 a část roku 1909 strávil v Paříži, pak znovu bydlel ve Vídni a 1911 pobyl v Paříži potřetí. Krátce byl redaktorem Českého deníku v Plzni a téhož roku 1912 se stal kopistou v zemském archivu Národního muzea. 1914 navštívil Dalmácii. Na podzim 1917 vstoupil do redakce Národních listů. Po válce pracoval do 1925 v knihovně Národního shromáždění a po několika letech se dal penzionovat. V zimě 1924/1925 vykonal další cestu do jižní Francie. Obklopen poctami zachoval si nezávislé postavení. 1928 se stal členem ČAVU (1943–1945 byl předsedou literárního odboru).
Pohřben na vyšehradském Slavíně.