Švédský spisovatel a dramatik. Narozen v Örebro, zemřel v Berlíně. Studoval v Uppsale a především v Itálii. V literárních začátcích navázal na novoromantiky 90. let 19. století a základním motivem jeho tvorby byl nesmiřitelný konflikt mezi idealismem mládí a drsnou skutečností – např. v románu Savonarola (1909). Čtenářský úspěch získal románem z panského sídla Závěť Jeho Milosti (1910) s motivy z Bergslagenu, které využil i ve sbírce povídek Komedie v Bergslagenu (1914–1916) a životopisném románu Memoáry mrtvého (1918). Oblíbené romány Markurellové z Wadköpingu (1919), Babička a Pánbůh (1921) a Šéf paní I. (1924) jsou v jádru založeny na tragických motivech s fantasticky komickými situacemi.

Bergman byl i úspěšným dramatikem, např. komedie Swedenhielmové (1925, získal za ni Nobelovu cenu) a dramatizace vlastních románů. K dalším hrám patří Kasino (1917), Pohádka (1920), Brána (1921), jedním z posledních děl byl román Klaun Jac (1930).

Zdroj: Slovník spisovatelů (Dánsko, Finsko, Norsko, Švédsko, Island, Nizozemí, Belgie), Odeon, Praha 1967.

Pracovní text hry Babička a její milý Pánbůh, v ND neuvedené, v knihovně archivu ND, sign. r 616
Pracovní text hry Babička a její milý Pánbůh, v ND neuvedené, v knihovně archivu ND, sign. r 617-619