Narozen v Opavě, zemřel v Olomouci. Vlastním jménem Vladimír Vašek. Syn Antonína Vaška (1829–1880), gymnazijního profesora slovanské a klasické filologie v Opavě, čelného národního buditele ve Slezsku. V letech 1877–1885 navštěvoval Slovanské gymnázium v Brně a 1885–1888 studoval klasickou filologii v Praze. Studia nedokončil a vrátil se do Brna. Tam nastoupil nejdříve jako diurnista k Zemskému výboru a o rok později se stal praktikantem na nádražní poště. Jako poštovní zaměstnanec pracoval většinu svého života. V roce 1889 byly v časopisech Švanda dudák (pod pseud. Ratibor Suk) otištěny jeho první příspěvky, realistické prózy Studie z Café Lustig.

V letech 1898–1899 byl vážně nemocen plicní a nervovou chorobou. V roce 1900 znovu onemocněl a opět začal trvale pracovat teprve na podzim 1902. V září 1915 byl zatčen pro klamné podezření, že napsal protirakouskou báseň do pařížského časopisu českých emigrantů l'Indépendance Tcheque. Po věznění ve Vídni a v Brně byl v roce 1916 propuštěn pro nedostatek důkazů. V převratových dnech 1918 byl jmenován přednostou brněnské nádražní pošty, avšak hned druhý den se vzdal funkce a vrátil se na dřívější místo v reklamním oddělení.

V roce 1928 odešel do výslužby a žil v ústraní. V roce 1939 odešel do Kostelce na Hané, kde zůstal až do konce života. Největší část jádra své celoživotní tvorby – sbírky Slezské písně – zasílal v letech 1899–1900 do Herbenova Času. V roce 1909 vyšly Slezské písně poprvé knižně; do autorovy smrti ještě několik rozšířených vydání. Jejich vůdčím tématem je protest proti sociálnímu a národnímu útlaku ve Slezsku. Vedle sociálních balad obsahují též intimní lyriku, která je spjata s hlavním sociálním námětem sbírky. Ostatní básnická tvorba vyšla posmrtně v knize Přátelům a nepřátelům (1958). Obsahuje nejen milostnou lyriku, ale i pozdní reflexivní básně, jímavé zamyšlení nad smyslem vlastního života (Stužkonoska modrá, 1930).

Pohřben je na Městském hřbitově v Opavě (odd. 10).