Narozen v Brně, zemřel v Kvetnici (Poprad). Studoval na gymnáziu v Brně (1905–1913) a na právnické fakultě v Praze (studia musel za války přerušit, v letech 1915–1918 konal vojenskou službu v Haliči, Bukovině, Tyrolích, Sedmihradsku a Albánii). V roce 1920 se stal právním úředníkem státních drah v Brně. V letech 1925–1928 působil jako lektor a později dramaturg Národního divadla v Brně. Zemřel na tuberkulózu, s níž od mládí zápasil.

Soustavně se zajímal o divadlo, psal kritické referáty a úvahy. Přispíval zejména do Hosta, Moravskoslezské revue, Lidových novin (od 1921), Literárních novin (1928) atd. Byl spoluzakladatelem (1921) a prvním předsedou brněnské Literární skupiny, s F. Götzem byl také iniciátorem jejího manifestu Naše naděje, víra a práce (Host 1922). Až do roku 1926 spoluredigoval orgán Skupiny Host a roku 1923 Sborník Literární skupiny. Jeho hry (Vystěhovalci, tisk 1923, prem. 1925) a povídky (Vítr v ohradě, 1923; Povídky v kostkách, 1925; Housle v mrakodrapu, 1928) se podílely na poválečné expresionistické vlně.

Otec básníka Ivana Blatného. Pohřben je v Brně na Ústředním hřbitově (25e, 2). Náhrobek je od Milivoje Husáka.