Narozen v Nových Dvorech (u Milevska), zemřel v Praze. Od roku 1869 studoval na reálném gymnáziu v Táboře, po maturitě (1877) na vídeňské univerzitě. Roku 1886 získal doktorát na pražské univerzitě. Od roku 1882 učil jako suplent a od 1886 jako profesor na gymnáziu v Německém (Havlíčkově) Brodě, od roku 1888 na gymnáziu v Praze. V roce 1894 se habilitoval na pražské univerzitě pro obor slovanských literatur a v témže roce zde zahájil více než třicetiletou pedagogickou činnost (od 1901 profesor).

Vysokoškolské působení spojoval s bohatou popularizační činností, zejména v univerzitních extenzích a také jako publicista přispívající do četných literárních a kulturních časopisů i do novin. Proslul historiografickým třísvazkovým dílem Slovanské literatury (1922–1929), studoval vztahy literatury a folklóru, dějiny českého dramatu (Staročeské skladby dramatické, 1908) a kriticky zhodnotil prameny ke studiu slovanské mytologie (Bájesloví slovanské, 1907).