Německý hudební skladatel. Narodil se v Hamburku, zemřel ve Vídni. Syn městského hudebníka v Hamburku, u něhož získal první hudební základy. Musel hrát od mládí po hostincích, rodiče však dbali, aby se mu dostalo vyššího hudebního vzdělání (klavír, kompozice). Prostřednictvím houslisty J. Joachima se Brahms seznámil s Lisztem a Schumannem. Přátelství s nimi Brahmse inspirovalo k řadě děl. Velký význam pro něj mělo i seznámení s dirigentem H. von Bülowem. Od roku 1868 se usadil natrvalo ve Vídni. Brzy se stal jednou z hlavních osobností evropské hudby 2. poloviny 19. století. Bývá považován za protipól Lisztův a Wagnerův.
Brahmsovo dílo je zaměřeno na tzv. absolutní hudební formy a žánry. Z orchestrálních skladeb k nim patří např. čtyři symfonie, č. 1 c moll, č. 2 D dur, č. 3 F dur a č. 4 e moll, čtyři koncerty s orchestrem, klavírní č. 1 d moll, č. 2 B dur, klavírní tria, kvartety, kvintety různého obsazení, sonáty pro různé nástroje aj. Brahms napsal velké množství písní, sborů a capppella i s doprovodem. Mezi vokálními díly zaujímá dominantní postavení kantáta Německé requiem (1868) na text, který si sestavil z Lutherova překladu bible.
Novoněmeckou školou byl Brahms považován za hudebního opozdilce. Ve skutečností jím ale nebyl, neboť skládal životnou, originální hudbu, v jejíž tonálně logické a přehledně členité formě neváhal s odvahou použít harmonické novotvary. Našel stoupence i mezi svými současníky, mj. v A. Dvořákovi.