Ruský básník, prozaik a literární vědec. Narodil se v Moskvě, zemřel tamtéž (pravděpodobně sebevražda). Od roku 1892 studoval dějiny na univerzitě v Moskvě (absolvoval 1899). Po celý život vyvíjel také vědeckou činnost, vydal např. Puškinovu korespondenci Dalecí a blízcí (1912) s články o ruských básnících. Básně psal od dětství ovlivněn francouzskou moderní poezií a vydal 3 malé sbírky Ruští symbolisté s převážně vlastními básněmi ovlivněnými Baudelairem, Mallarméem a Verlainem. V letech 1904–1909 řídil symbolistický časopis "Věsy" a stal se vůdčí osobností moskevských symbolistů.
Brjusov začal psát také povídky s dobrodružným a exotickým dějem i historické romány (např. Ohnivý anděl 1913). Po bolševickém převratu se přiklonil ke komunistickému režimu, vstoupil do Komunistické strany a pracoval v kulturních institucích. V roce 1921 založil vysokou školu pro literaturu a umění, která později nesla jeho jméno. Jeho první básnické sbírky měly sloužit k propagaci symbolismu v Rusku. Neusiloval však jen o symbolistický pohled na svět, nýbrž o nové uspořádání estetických kritérií. Pro jeho tvorbu jsou určující otázky formy, pěstované s největší péčí a mistrovsky ovládané. Svá stěžejní díla napsal Brjusov hlavně před 1. světovou válkou. Díla, která napsal mezi lety 1917–1924 nedosahují podle mínění kritiků jeho dřívější úrovně.