Francouzská spisovatelka a dramatička, vlastním jménem Marguerite Germaine Marie Donnadieu . Její dílo se vyznačuje diverzitou zájmů a aktivit. Jako režisérka i scenáristka reformovala divadelní a kinematografické konvence a klišé. Narozena ve francouzské Indočíně jako nejmladší ze tří dětí v rodině středoškolského profesora matematiky. Matka byla učitelkou na obecné škole. 1918 Otec přeložen do Phnomphenu, kde zanedlouho umírá. Rodina se dostává do existenčních potíží a stěhuje se z místa na místo (Hanoj, Vinh Long, Sadek, Saigon). V mladistvém věku se M. D. stává milenkou zámožného mladého Číňana, jehož rodina ji však odmítá přijmout jako snachu. V roce 1932 matka přijíždí s dětmi natrvalo do Francie. M. D. složí maturitu a začne studovat matematiku, práva, politologii. Během studií se sbližuje s politickou levicí. Po promoci je nějaký čas zaměstnána na ministerstvu kolonií, záhy však toto místo opustí a začíná pracovat v nakladatelství.V roce 1939 se provdá se za Roberta Antelma. Dítě z tohoto manželství umírá při porodu. Oba manželé se v okupované Francii účastní hnutí odporu. Vzniká první román (nevydaný). Publikuje v časopisech France-Observateur a Vogue. Robert Antelme je zatčen a stráví konec války v německých koncentračních táborech. Prožitek čekání M. D. popíše v próze Bolest (vydána až 1985). R. 1943 publikuje v nakladatelství Gallimard román Nestoudníci (Les Impudents), o rok později Poklidný život (La vie tranquille).Koncem války vstupuje do komunistické strany, ale počátkem 50. let z ní vystoupí. V roce 1945 se rozchází s manželem a začíná žít s jeho přítelem Dionysem Mascolem. Zakládají vlastní nakladatelství Cité Universelle. Na konci 50. let pak ostře vystoupí proti alžírské válce. Narození syna Jeana Mascola. 1950 V Hrázi proti Pacifiku popíše tragédii své matky, která všechny úspory vložila do pozemků neustále zaplavovaných oceánem. 1958 Vzniká vrcholný román Moderato cantabile. 1960 Vychází román Je léto půl jedenácté večer (Dix heures et demie du soir en été). Začíná se zabývat dramatizacemi svých próz formou filmového scénáře. Nejznámějším se stává předloha k filmu Hirošima, má láska (Hiroshima, mon amour, režisér Alain Resnais). Téhož roku vzniká film Petera Brooka na téma Moderato cantabile. Píše scénář k filmu Tak dlouhá nepřítomnost (Une si longue absence, režie Henri Colpi). 1964 Román Vytržení Lol V. Steinové (Le Ravissement de Lol V. Stein). 1966 Rok po vydání Vicekonzula ( Le Vice-Consul) natáčí svůj první autorský film La musica ve spolupráci s Paulem Sebanem. Tak se text, divadlo a film spojují v jediný výraz. 1968 Za bouřlivých květnových událostí v Paříži se stává členkou Výboru studentů a spisovatelů. 1969 Tyto události vylíčila v samostatném filmu Zničit, řekla (Détruire, dit-elle). 1970 Následují romány Abahn Sabana David a Láska (L´Amour) – oba zfilmované. Dále nejslavnější snímky India song (1975) a Její benátské jméno v pusté Kalkatě (Son nom de Venise dans Calcutta désert, 1976). Koncem 70. let se unavena intenzivní prací, chorobami a sužována alkoholismem se začíná stahovat do soukromí a vrací se od filmu k psaní. 1980 Experimentuje s tím, čemu se říká průběžné psaní: tak vzniká kniha Léto 80 (L´Été 80) propojující gdaňské události s příběhem milostného vztahu, inspirovaná mladým homosexuálem Yannem André Steinerem, který se o ni stará až do její smrti. Poskytuje stále častěji rozhovory časopisům, rozhlasu a televizi. 1981 Vychází řada dosud nepublikovaných textů (Na okraj I., II. – Outside I, II) i deníkových záznamů, jež do té doby čekaly na zveřejnění. 1982 Podstoupí protialkoholní léčbu. Prózu Choroba zvaná smrt (La Maladie de la Mort) režíruje Peter Handke. 1984 Klíčový autobiografický román Milenec (L´ Amant) je odměněn prestižní cenou bratří Goncourtů. 1988–1989 Stráví dlouhý čas v nemocnici, z toho pět měsíců mezi životem a smrtí. 1993 Útlá zpověď Psát (Écrire) je jedním z jejích posledních textů. Její duševní stav se stále zhoršuje, jak dokazují zápisky vydané roku 1996 pod titulem To je všechno 1996 Umírá 3. března.

Z knihy Psát – v překladu Anny Kareninové, nakladatelství ARBOR VITAE, Praha 2002