Ilustrátor, úpravce knih, grafik, karikaturista a malíř. Narozen v Praze, zemřel tamtéž. V letech 1903–1906 studoval na pražské Akademii výtvarných umění u B. Roubalíka a ve speciálce V. Bukovace a M. Pirnera. Studijní cesty absolvoval do Mnichova a Lipska (1912) a do Itálie (1927). Od roku 1919 byl profesorem Uměleckoprůmyslové školy v Praze, v roce 1928 zvolen jejím rektorem.

Jako knižní grafik pracoval Brunner již za svých studií a tvorbou písma se zabýval ještě před 1. světovou válkou. Výtvarné stránce knihy věnoval podstatnou část své životní tvorby. Ve spolupráci s O. Španielem se podílel na návrzích reliéfů pro bronzové dveře západního portálu katedrály sv. Víta (realizace až v r. 1929). Jako ilustrátor a kreslíř – humorista spolupracoval s řadou časopisů. Jeho dílo svědčí o mimořádném nadání pro realizace v oborech užitého umění a především o vynikajícím citu pro výtvarnou kulturu knihy. Je právem řazen mezi spoluzakladatele a nejvýznamnější tvůrce české novodobé krásné knihy.

Pohřben je v Praze na Olšanských hřbitovech (II. ob., 20, 47).