Narozen v Počátkách u Pelhřimova, zemřel v Jaroměřicích nad Rokytnou. Vlastním jménem Václav Jebavý. V roce 1887 maturoval na reálce v Telči, poté působil jako učitel v Jinošově u Náměště nad Oslavou a v Nové Říši na Moravě (1888–1901, zde využíval bohaté klášterní knihovny). V novoříšském období, v kterém napsal většinu svých prací, žil samotářsky, věnoval se četbě a studiu jazyků a knih filozofů starověkých (indická filozofie, Platón), středověkých (němečtí a francouzští mystikové) i novodobých (Schopenhauer, Nietzsche).
Stranou společenského života žil i v Jaroměřicích nad Rokytnou, kde vyučoval na měšťanských školách až do roku 1925. Zprvu přispíval převážně prózou do Orla a Moravské Orlice (pod pseudonymem Václav Danšovský), verši a později eseji do Nivy, Moderní revue, Rozhledů, Lumíru, Sborníku pro filozofii, mystiku a okultismus aj. Mezi jeho nejznámější díla patří básnické sbírky Tajemné dálky (1895), Svítání na západě (1896), Větry od pólů (1897), Stavitelé chrámů (1899), Ruce (1901) a kniha esejů Hudba pramenů (1903).
Pohřben je v Jaroměřicích nad Rokytnou na místním hřbitově.