Americký skladatel, německého původu. Narodil se v Dessau, zemřel v New Yorku. Syn židovského kantora, u něhož získal základy v hudbě. Na Vysoké hudební škole v Berlíně byl žákem E. Humperdincka, v mistrovské třídě skladby Pruské akademie věd F. Busoniho. Hudební dráhu začal jako korepetitor a kapelník. Svou kompoziční činnost zahájil symfonií (1921) a nekonvenčním houslovým koncertem op. 12. Kolem roku 1925 se těžiště jeho kompoziční činnosti přesunulo k hudebnímu divadlu nového typu. Po zkušenosti s dvěma malými operami Protagonista (1926) a Car se dává fotografovat (1928) přijal Weill Brechtovu myšlenku "epického divadla" se silnými sociálně kritickými momenty.

Základem své hudební složky učinil píseň (song), slučující tradici pouličních zpěvů a jarmarečních písní, jazzu, odrhovaček a hudby lidových tančíren. Výsledné spojení triviality s vyspělou hudební technikou a přesně zamířenou společenskou kritikou se ukázalo jako mimořádně účinné. Vrcholné dílo, které vzešlo ze spolupráce s Brechtem Žebrácká opera, mělo nečekaný ohlas. V jediném roce dosáhla Žebrácká opera 4 000 představení v asi 120 divadlech (V Praze ji 1934 uvedl ve vlastní úpravě E. F. Burian). Weilova hudba se stala vzorem pro celou oblast scénické hudby.

V roce 1933 byl Weill z rasových důvodů donucen opustit Německo. Přes Paříž a Londýn odešel do USA, usadil se v New Yorku, autorsky spolupracoval s revuálními divadly na Broadway, komponoval hudbu pro Hollywood. Vytvořil nové hudební hry Johny Johnson (1936), Knickerbocker Holiday (1938), biblické oratorium, The Eternal Road (1938), psychologickou hudební hru Lady in the Dark (1940), americkou operu Street Scene (1947), didaktickou operu Down in the Valley (1948) aj. V dílech amerického údobí prokázal schopnost přizpůsobit se novému kulturnímu prostředí.