Dětství a mládí prožila v Telči, kde její otec vlastnil továrnu na výrobu koberců. V roce 1941 maturovala v Brně. Záhy začala uveřejňovat v různých časopisech své povídky a básně. Velkou část svého života věnovala nakladatelské redakční práci. V letech 1952-75 byla redaktorkou ve Státním nakladatelství krásné literatury (později Odeon), kde se specializovala na starou českou literaturu. Ve svém oboru byla uznávanou odbornicí. Vedla některé známé edice (např. Světovou literaturu, Českou klasickou prózu). Jako překladatelka se věnovala literatuře slovenské – přeložila např. romány Josefa Lánika Co Dante neviděl, Jozefa Horáka Lesy mlčí nebo divadelní hru Jána Palárika Inkognito či Ivana Stodoly Čaj u pana senátora. Překládala však i z němčiny – např. román Hanse Ericha Nossacka Nejpozději v listopadu (1969), hry: Bertolta Brechta Bubny a trumpety (1959), Rolfa Hochhutta Náměstek (1966) a Slatana Dudowa Tajemství úspěchu (1960). Na některých překladech spolupracovala se svým tehdejším životním partnerem A. J. Liehmem, po jehož emigraci, přestože už v té době nebyla jeho manželkou, mohla překládat pouze pod cizími jmény. V sedmdesátých letech přeložila např. pro nakladatelství Albatros Slovenské pohádky pod svým dívčím jménem Marie Skarková.