Narozen v Praze, zemřel tamtéž. Po studiích na pražské polytechnice a Akademii výtvarných umění ve Vídni nastoupil v letech 1864–1866 jako asistent na polytechniku v Praze k Josefu Zítkovi. Pak pobýval dva roky studijně v Itálii. Po návratu do vlasti působil jako samostatný architekt, v roce 1878 byl jmenován řádným profesorem na české technice. Jako osvědčený spolupracovník J. Zítka se podílel na dokončení Národního divadla (1881–1883) a na projektu a realizaci Rudolfina (1874–1884).

Jeho největším samostatným dílem se stala budova Národního muzea (1885–1890). K dalším pak patří např. pražské Uměleckoprůmyslové muzeum (1891–1901), navrhl řadu činžovních domů s bohatou plasticky i malířsky dekorovanou fasádou. Po celý život se též věnoval obnově historických staveb, interiérové tvorbě a zahradní architektuře. Patřil mezi nejvšestrannější a nejproduktivnější architekty 19. století v Čechách.