Francouzský skladatel. Narodil se v Honfleuru, zemřel v Paříži. Od 13 let žil v Paříži, kde měl jeho otec malé hudební vydavatelství. Pařížskou konzervatoř opustil už po roce studia. Po vojenské službě hrál na klavír v kavárnách na Montmartru, kde se spřátelil s Debussym. Když u něho zjistil dokonalé uskutečnění vlastních záměrů, rozhodl se hledat jiné vývojové cesty. V 39 letech začal znovu studovat skladbu a kontrapunkt jako Rousselův žák a prvním výsledkem byla nová stylová orientace, která se zcela rozcházela s impresionismem. Na této cestě pokročil Satie v roce 1917 baletem pro Ďagileva Parády (libreto Cocteau, výprava Picasso, hudební nastudováni Anserment), který pobouřil, ale také upoutal. Za své vrcholné dílo považoval velmi oproštěnou třídílnou skladbu Socrates pro komorní soubor s vokálním partem a s podtitulem "symfonické drama". Satieho skladby a vystupování působily ve své době mnohdy výstředně, což autor vítal, protože i svými politickými názory se proti měšťanskému prostředí vědomě stavěl. Stal se iniciativní osobností francouzské hudební moderny.