Slovenský komunistický politik, publicista a diplomat, narozen v Tisovci, zemřel v Praze. Od začátků studií na Právnické fakultě UK v Praze se angažoval v socialistickém hnutí akademické mládeže. V roce 1922 založili tito levicoví intelektuálové sdružení slovenských socialistických studentů, ve kterém se věnovali studiu marxistické filozofie a ruského umění. V roce 1924 začali vydávat čtvrtletník DAV, proto se jim říkalo davisti. Clementis se díky svému razantnímu a zároveň kultivovanému způsobu stal jejich neoficiálním vůdcem. R. 1924 vstoupil do Komunistické strany Československa. V letech 1926–1930 byl advokátním koncipientem, 1931–1939 advokátem v Bratislavě. 1935–1938 byl poslancem Národního shromáždění.

V březnu 1939 emigroval přes Polsko a SSSR do Paříže. Odtud měl jít do Severní Ameriky a rozvíjet činnost pro KSČ mezi krajany v USA a Kanadě. Kritizoval však uzavření paktu Molotov-Ribbentrop, za což byl v Paříži vyloučen ze strany. V říjnu 1939 se spolupodílel na vydání memoranda slovenských politiků (Milan Hodža, Štefan Osuský, Jan Pauliny-Tóth) o postavení Slovenska v budoucím československém státě. Přidal se k tvořícím se československým jednotkám ve Francii, se kterými se poté dostal do Velké Británie, v letech 1941–1945 zde působil v londýnském rozhlasovém vysílání pro Československo jako žurnalista a hlasatel pod jménem Peter Hron.

V roce 1945 byl opět přijat do KSČ a stal se státním tajemníkem na ministerstvu zahraničních věcí. Od smrti Jana Masaryka v březnu 1948 do března 1950 byl ministrem tohoto rezortu. Na IX. sjezdu KSČ v roce 1949 byl zvolen za člena Ústředního výboru (ÚV) strany. Zůstal jím do roku 1951. V té době řídil „repatriace“ maďarského obyvatelstva ze Slovenska. V lednu 1951 byl na základě vykonstruovaného obvinění z pokusu o protistátní spiknutí zatčen. Roce 1952 byl odsouzen na smrt a popraven. V roce 1963 ho rehabilitovali a 29. dubna 1968 dostal in memoriam vyznamenání Hrdina ČSSR.