Narozen v Třebechovicích pod Orebem, zemřel v Praze. Studoval na gymnáziu v Pardubicích, v Hradci Králové a v Rychnově nad Kněžnou (maturoval 1923) a na filozofické fakultě v Praze (čeština, angličtina). V letech 1930-1939 přednášel českou literaturu na Husově fakultě, 1939 a 1945 na Vysoké škole obchodní, 1941-1942 na konzervatoři. Před habilitací (1934) a po dobu bezplatné docentury pracoval jako knihovník (1928-1929), redaktor (Kostnické jiskry,1930-1936), tajemník Extenzí čs.vysokých škol (1935-1939,1945), úředník ministerstva zahraničí (1938-1939), za okupace v lexikografické a bibliografické komisi ČAVU, pak byl pracovně nasazen. V roce 1945 byl jmenován řádným profesorem české literatury na filozofické fakultě v Praze; přednášel na pedagogické fakultě, v univerzitních extenzích, pro učitelské kurzy aj. Od roku 1959 pracoval v Památníku národního písemnictví, pak v Ústavu pro dějiny Univerzity Karlovy, 1968-1971 působil znovu na filozofické fakultě, poté odešel do důchodu. Podnikl několik studijních a přednáškových cest do ciziny (Anglie, Švýcarsko, Švédsko, Polsko, Itálie, Indie). Přispíval např.do časopisů Host, Lumír, Literární rozhledy, Rozpravy Aventina. Napsal řadu studií o literatuře staročeské, o literatuře středního věku, v níž se soustavněji zabýval Komenským, a zvláště o obrozenské literatuře toleranční, kde vykonal objevnou práci především po materiálové stránce. Mnoho pozornosti věnoval české literatuře 19.a 20.století (např.Duch české literatury předbřeznové a předmájové,1938; Profil české poezie a prózy od r.1918,1947) a otázkám literatury slovenské (např.monografie o A.Doležalovi). Zabýval se také problémy metodologickými v oblasti literární historie a kritiky i otázkami filozofie českých dějin. Literárně-historickou práci doprovázejí od počátku i pokusy o původní poezii a básnické překlady ze středověké a humanistické latiny (např.Lyra Campanova, 1942) a z literatury anglické (E.A.Poe, R.Ch.Brooke aj.).