Narozen v Domažlicích, zemřel v Praze. Po maturitě na gymnáziu v Domažlicích (1879) studoval v Praze na právnické fakultě. Studium nedokončil a věnoval se žurnalistice, v novinách prošel všemi rubrikami. V letech 1884–1888 byl redaktorem olomouckého Našince, 1888–1890 pražského Hlasu národa, 1890–1900 Národní politiky a od roku 1900 Národních listů; zde se v redakci setkal r. 1917 s bratry Čapky a na rozlišení zvolil ke jménu přídomek Chod.

Ve 20. letech úzce spolupracoval s časopisem Cesta. Vedle práce novinářské a romanopisecké se věnoval od 90. let i kritice výtvarné a divadelní. Přispíval do Světozoru, Květů, Zlaté Prahy, Die Kunst aj. Mezi jeho nejznámější díla patří romány Kašpar Lén mstitel (1908), Turbína (1916), Jindrové (1921), Řešany (1927), povídkové příběhy Ad hoc! (1919), Čtyři odvážné povídky (1926), divadelní hry Begův samokres (1911), Básníkova nevěsta (1926, prem. 1927), Výhry a prohry (1915).