Narozen v Čechticích u Benešova, zemřel v Praze. Od roku 1840 studoval na Akademickém gymnáziu v Praze, v letech 1842–1846 v Německém (Havlíčkově) Brodě; 1847–1848 v Praze filozofii. Za revoluce spolupracoval s Pražským večerním listem, měl na starosti rubriky Zprávy z venkova a Ostatní Rakousko, psal (též do Včely) referáty o českém divadle. Byl vězněn, poté z moci úřední odveden k vojsku, v roce 1859 se účastnil italského tažení, bitev u Melegnana a Solferina. V letech 1859–1865 učil češtině důstojníky a kadety plukovní školy, češtině učil i v Linci (1866–1869) a v roce 1873 v císařské rodině (arciknížata Františka a Otu). Na podzim 1885 odešel na vlastní žádost do výslužby a přestěhoval se do Prahy.

Psal povídky, novely, překládal z italštiny, vlámštiny, polštiny, němčiny. Je autorem české gramatiky pro Němce a vojenské čítanky, vydal také německo-český slovník vojenské terminologie. Napsal velký počet nekrologů (Čerstvé rovy) a literárněhistorických portrétů či vzpomínkových črt, pojednávajících jednak o vojácích – spisovatelích, jednak o osobnostech, které poznal hlavně v letech svých literárních počátků. Napsal také věcně přínosné stati o počátcích obrozenské éry a o české žurnalistice revolučních let.