Narozen v Hradci Králové, zemřel v Praze. V roce 1894 začal pro básnickou tvorbu trvale používat pseudonymu Jan Rokyta. Ve svém rodišti navštěvoval v letech 1875–1879 reálku a pak učitelský ústav (mat. 1883). Jako učitel působil v Hradci Králové a v Praze (1895–1900), kde byl též správcem Národopisného muzea (1898–1904). V letech 1901–1920 byl univerzitním lektorem polštiny a lužické srbštiny, od roku 1911 i srbochorvatštiny. Po převratu se stal expertem pro slovanské otázky při čs. delegaci na mírové konferenci v Paříži; od roku 1919 byl radou ministerstva zahraničí, přitom dočasně působil jako přidělenec čs. velvyslanectví ve Varšavě (do důchodu odešel 1927).

Člen České akademie pro vědy, slovesnost a umění a Slovanského ústavu. V rozsáhlém publicistickém i vědeckém díle se soustředil zejména na sorabistiku a polonistiku, propagoval slovanskou vzájemnost. Založil a v letech 1898–1914 a 1925–1932 redigoval Slovanský přehled. Překládal hlavně lužickosrbskou (H. Zejler, J. Bart-Ćišinski) a polskou literaturu (E. Orzeszkowa, S. Przybyszewski, J. Slowacki).