Narozen v Kolíně, zemřel v Praze. Po maturitě na gymnáziu v Kolíně (1896) se zapsal na pražskou lékařskou fakultu, medicínu nedokončil a věnoval se novinářství (připravoval se na ně studijním pobytem v Berlíně a Petrohradě). Od roku 1901 pracoval jako redaktor týdeníku Zlatá Praha, od roku 1907 Národních listů. Jako účastník domácího protirakouského odboje za 1. světové války byl v roce 1915 zatčen a 1916 odsouzen v procesu s K. Kramářem a A. Rašínem k trestu smrti, který mu byl posléze změněn v dlouholetý žalář. V roce 1917 byl amnestován.

Od dubna 1919 konal přednáškové turné po USA; Svaz Čechoslováků amerických jej vyslal na cestu za čs. legiemi na Sibiř (srpen až prosinec 1919), vrátil se přes Čínu, Indický oceán a Suez. V letech 1918–1921 byl předsedou Syndikátu čs. tisku, zastával také funkci předsedy Společnosti slovanské vzájemnosti. V roce 1926 obdržel stipendium Svatoboru na studijní cestu do Polska a Litvy. Roku 1934 odešel do důchodu. Je autorem řady aktuálně politických publikací: Naši v Sibiři (1920), Sibiřské děje a postavy (1920), Tragédie Ruska (1922), překládal z ruštiny (A. P. Čechov, F. M. Dostojevskij, K. Fedin, M. Gorkij, M. Zoščenko), působil jako redaktor Ottovy Ruské knihovny.