Francouzský hudební skladatel. Narodil se v St. Germain-en-Laye, zemřel v Paříži. Syn nemajetných a neumuzikálních rodičů, jeho hudební talent náhodně objevila jedna Chopinova žačka a během 2 let ho připravila ke vstupu na pařížskou konzervatoř. Na konzervatoři strávil 12 neklidných let (1873–1884), v neustálých konfliktech se školními regulemi, jimž se nerad podřizoval. Jeho prvními vzory ve skladbě byli L. Delibes a J. Massenet. Seznámení s ruskou hudbou a v průběhu pařížské světové výstavy (1889) i s orientálními hudebními kulturami mělo podstatný vliv na jeho umělecký vývoj. Bylo mu oporou v jeho konfliktu s dobovou orientací francouzské hudby na Německo, zvláště na Wagnera.

Plné umělecké porozumění nalezl mezi bohémsky žijícími literáty (zhudebňuje Verlaina) a malířskými impresionisty. Sdílel jejich umělecké názory a snahu postihnout uměleckým dílem prchavý přírodní dojem, barevný odstín, záchvěv nálady. Ocenění však došla až jeho objevná harmonie, k níž se pojilo užití celotónových a pentatonických tónin. Jeho první zcela osobitá orchestrální skladba Preludium k Faunovu odpoledni (1894) byla přijata s nadšením.

V letech 1893–1902 Debussy pracoval na opeře Pelléas a Mélisanda (podle dramatu Maeterlincka), v níž podal tragický tristanovský příběh zcela novým a také vědomě protiwagnerovským hudebním způsobem: vyloučil árie, sbory a všechny obvyklé hudební efekty. Děj plynul v rafinované monotónní deklamaci, jevištní okázalost nahradila intimita okamžiku a symbolistní náznak. Mnohé kritiky hovořily o umělecké dekadenci příznačné pro nálady konce 19. století.