Český hudební skladatel, teoretik a pedagog. Původem z Moravy, narodil se ve Vizovicích, zemřel v Praze. Přirozené základy v hudbě získal už v dětství jako člen hudecké kapely z Vizovic, vedené jeho otcem, valašským muzikantem. Skládat začal už na učitelském ústavu v Kroměříži (1908–1912). Byl přijat na pražskou konzervatoř, kde 1914–1915 absolvoval mistrovský kurz skladby V. Nováka Sonátou pro housle a klavír. V letech 1923–1948 působil na konzervatoři jako profesor oddělení pro čtvrttónovou a šestitónovou hudbu. K zajištění výuky a provádění skladeb v nových tónových systémech konstruoval speciální nástroje (klavír, harmonium, klarinet, trubka).

Nevyhýbal se žádnému hudebnímu systému a směru. Svou všestrannou hudební činností si brzy získal mezinárodní renomé. Stal se vyhledávaným učitelem skladby a významnou osobností pražského i mezinárodního spolkového života Do všech těchto činorodých aktivit zasáhla rušivě nejdříve okupace a po roce 1948 totalitní režim. Obojí znamenalo vyřazení Háby z veřejného života. Postupné rehabilitace se dočkal až po r. 1953, kdy se mohl opět nerušeně věnovat skladbě.

Za 50 let plodného tvůrčího života složil více než sto skladeb, z toho polovinu v půltónovém a polovinu ve čtvrttónovém systému. Celý Hábův hudební vývoj charakterizuje šestnáct smyčcových kvartetů v nejrůznějších tónových systémech (1920–1967), velký počet půltónových a čtvrttónových skladeb pro klavír (fantazie, suity, sonáty) a čtyři půltónové nonety (1931–1953). Ve svých operách Matka, Nová země a Nezaměstnaní, v Cestě života a ve Valašské suitě chtěl podle svých slov vyjádřit svou představu světa. Byl životním realistou, materialistický výklad bytí však nikdy nepřijal. Napsal též řadu teoretických statí a hudebních esejí. Hába je nepochybně jednou z nejpozoruhodnějších osobností moderní české a evropské hudby 20. století.

Bratr skladatele a pedagoga Karla Háby. Pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze (IV, odd. 7d, hrob č. 40).