Sopranistka. Narozena v Modré Hůrce, zemřela v Ondřejově (je tam též pohřbena). Vlastním jménem Eleonora Gayerová, svobodná paní z Ehrenbergů. Pocházela z bohaté pražské rodiny, povýšené v napoleonských válkách do šlechtického stavu. Hudební vzdělání si začala osvojovat v klášteře pražských uršulinek a od roku 1847 u své vídeňské tety baronky Harassové, která ji vedla ke zpěvu. V letech 1852-1854 navštěvovala Konzervatoř Praha, kde jejím učitelem zpěvu byl G. Gordigiani a učitelem harmonie a kontrapunktu J. B. Kittl. V srpnu 1854 vystoupila s velkým ohlasem pohostinsky dvakrát ve Stavovském divadle v Donizettiho operách, od září téhož roku byla angažována k opeře ve Štětíně. Od srpna 1856 působila v Hamburku, kde se herecky školila u herce a dramatika K. Töpfera, a od května 1858 v Lipsku. V roce 1861 se stala členkou německého operního souboru Stavovského divadla. 30. června zpívala ve Stav. div. poprvé česky (Leonora, Verdi: Troubadour) a po otevření Prozatímního divadla zde vystoupila v 11 českých operních představeních. V Prozatímním divadle a ND působila s přestávkami od roku 1862 do 29. dubna 1885. Až do 15. března 1864 však ještě zpívala v operních představeních německého divadla. S ND se loučila opět úlohou Leonory, oslavována jako největší česká koloraturní pěvkyně. Hostovala v německých divadlech v Plzni (1866, 1976), Olomouci (1866), Českých Budějovicích (1877). Po odchodu z ND vystupovala jako koncertní pěvkyně v Praze a mnoha českých městech a studovala se sólistkami ND jejich zpěvní party. Ještě v roce 1896 účinkovala na lidové slavnosti na Žofíně.