Deborah Artman "našla způsob, jak pomocí svého vyhraněného citu pro jazyk tu odvážnou, občas i provokativní hudbu tří skladatelů snadno zpřístupnit...", konstatoval kritik Paul Smart v New York Times po prvním americkém uvedení Ztracených předmětů v roce 2004. několika slovy přesně vystihl její velké umění literární zkratky jasně soustředěné na smysl sdělení. Spisovatelka a básnířka Deborah Artman ráda hledá nové literární formy a pravidelně spolupracuje s umělci různých oborů. Paralelně působí jako redaktorka a editor, je autorkou několika monografií, vyučuje tvůrčímu psaní, píše poezii. Pravidelně spoupracuje s Muzeem židovského dědictví a uměleckými galeriemi jako Lincoln Center for Arts a Esmond-Wright Gallery Provincetown, je autorkou textů o umění , pravidelně uvádí rozhovory s umělci v Radio Day. Její příběhy, eseje a básně otiskuje řada literárních periodik. Působila také jako externí dramaturg a úspěšně zkusila i divadelní režii. Všestranná, neobyčejně erudovaná tvůrčí osobnost se širokým rozhledem patří ke stejné generaci jako Michael Gordon, Julia Wolfe a David Lang. S přáteli z Bang on a Can spolupracovala vícekrát, kromě Ztracených předmětů i na oratoriu Shelter (2005). Pro Michaela Gordona vytvořila libreto celovečerní opery Acquanetta, pro Davida Langa texty k Music-Theater Piece pro herce a smyčcový kvartet, ke skladbě Hunger (Solo Percussion) a k multimediálnímu projektu Music for Gracious Living (1992/96). S Julií Wolfe spolupracuje už od roku 1992, je autorkou textu vokální skladby Keeper pro 6 hlasů (2000).