Tanečnice a herečka. Narozena v Praze. Vystudovala taneční konzervatoř, kterou absolvovala v roce 1957, a do prvního angažmá nastoupila v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého. V srpnu 1959 se zúčastnila konkurzu do Laterny magiky a od 1. 12. 1959 se stala členkou souboru. Laterna magika byla jejím hlavním působištěm do konce aktivní taneční kariéry, v trvalém angažmá byla do 15. 12. 1978.

Stála u zrodu prvního celovečerního programu Laterny magiky pro tuzemské publikum, který vznikal v režii Alfréda Radoka a jeho vrcholnou pasáží mělo být tanečně-filmové zpracování kantáty Bohuslava Martinů Otvírání studánek. Plánovaná premiéra v roce 1960 však neproběhla z ideologických důvodů a choreografie se na repertoáru objevila oficiálně až v roce 1966. Několikrát pak byla obnovena – v roce 2003 pod vedením Zory Šemberové, v letech 2013 a 2018 byla přizvána jako odborná pedagožka právě Jana Andrsová.

V Hoffmannových povídkách (1962) ztvárnila roli Olympie. Do filmového zpracování opery Rusalka ji do titulní role přizval Václav Kašlík (film pracoval s voiceovery). Objevila se i v dalších snímcích: jako lesní panna ve filmovém zpracování inscenace Strakonický dudák (1955), v pohádce Jak se Franta naučil bát (1959), taneční role pak ztvárnila ve filmech Dvanáctého (studentský film z roku 1963) či Bludiště moci (1969), a později hereckou roli matky v pohádce Kočičí princ (1978). Ve filmech a televizních inscenacích často vystupovala s dalšími členy Laterny magiky.

Zúčastnila se řady zahraničních zájezdů Laterny magiky, mj. do Sovětského svazu, Spojených států nebo do Kanady (v rámci programu Expo 67 v Montrealu s inscenací Revue z bedny). Součástí kolektivu Laterny magiky, byť již neformálně, zůstala po celý život, navštěvovala všechny nové premiéry a její vzpomínky na Laternu magiky jsou také zachyceny v publikaci Laterna magika – Zlatá éra očima pamětníků, která vyšla v roce 2018.

Manželka violoncellisty a hudebního pedagoga Alexandra Večtomova.