Narozena v Praze, zemřela v Praze. V roce 1896 maturovala na Státním ústavu pro vzdělávání učitelek v Praze. V letech 1896-1898 učila, poté se provdala a opustila školní službu. Spolupracovala pak se svým manželem při vydávání a řízení Divadelních listů (1898-1904) a věnovala se překládání dramat, později románů především z francouzštiny a němčiny. Od roku 1904 redigovala různé ženské časopisy, 1905 se stala stálou přispěvatelkou Národní politiky. Od 1907, kdy ovdověla a byla nucena zabezpečit své tři děti, pracovala jako naše první profesionální novinářka. 1910 se stala řádnou členkou redakce Národní politiky, kde působila až do svého odchodu na odpočinek koncem 1936. V tomto listě zavedla první soustavnou rubriku pro ženy, v níž se zabývala otázkami emancipace, společenské výchovy, módy a vedení domácnosti. Předmětem jejího zájmu byl i způsob života v cizině: od 1910 procestovala celou Evropu. Ve své původní beletrii se zabývala především dobově aktuální ženskou otázkou (např.Fata morgana,1908; Pozdě,1913; Pro dobré jméno,1910; Zdenino štěstí,1918). Manželka spisovatele Otty Fastra, matka překladatelky Jarmily Fastrové.