Životopis
Narozen v Kutné Hoře, zemřel v Praze. Studia na kutnohorské reálce nedokončil a po roce 1867 vystřídal několik úřednických zaměstnání. Vzdělání si rozšiřoval soukromým studiem. Od roku 1877 žil trvale v Praze. Podnikl několik cest do zahraničí (Itálie, Německo). V roce 1892 byl zvolen mimořádným členem České akademie věd a umění. Publikační činnost zahájil fejetony otiskovanými od roku 1876 v Národních listech a v Pokroku. Náležel k básnické skupině lumírovců. Napsal několik románů, řadu novel a povídek a jednu hru. Ve svých fejetonech se zabýval divadlem, literaturou, výtvarným uměním i obecnými společenskými otázkami.
Divadelní referáty psal v letech 1880–1881 pro Divadelní listy, pak pro Lumír. Publikoval dále zejména v časopisech Hlas národa, Zvon, Květy, Ruch, Česká včela, Světozor, Zlatá Praha, Šotek, Švanda dudák atd. Ve svých článcích o divadle požadoval mj. stylovou jednotnost výtvarné složky inscenace a v Lumíru v roce 1886 usiloval o založení malé, jednoduché "konverzační" scény pro činohru Národního divadla.
V Národním divadle zastával zprvu funkci dramaturga (15. 9. 1896 – červen 1900), pak lektora (od roku 1900 až do své smrti). Vycházel přitom z velké znalosti divadla a uplatňoval tolerantně své konzervativní umělecké názory. Jeho konkrétní vliv na podobu repertoáru ND nebyl nejspíš nijak výrazný a sotva ho lze přesně vymezit. Do jisté míry ho lze odhadnout jednak z celkové Lierovy orientace na francouzskou kulturu a umění, jednak z toho, jaké dramatické texty sám překládal (pod vlastním jménem a pod pseudonymy Vilemína Nováková a Luděk Frič). S výjimkou jedné hry italské a jedné švédské (přeložené nejspíš z německého překladu) to byly vesměs texty francouzské, a to v rozpětí od společensko-kritických komedií až po hry vysloveně bulvární, kterých byla většina – Feydeau: Dámský krejčí (1889), Augier: Paní Caverletová (1895), Valabregue: Ustupte ženám (1910), Dumas ml.: Polosvět (1901), Bracco: Zelené ovoce (1906), Courteline: Doma svatý pokoj (1909), Sardou: Travička (1909). V letech 1888–1905 byly jeho překlady hojně uváděné.