Ukrajinský básník, prozaik, dramatik a malíř. Narodil se v Morynci na Kyjevsku, zemřel v Petrohradu. Je zakladatelem novodobé ukrajinské literatury, jeho tvorba byla těsně spjata s národním obrozeneckým hnutím na Ukrajině. Absolvoval Akademii výtvarných umění, stal se akademickým malířem. Do literatury vstoupil sbírkou básní Kobzar (1840). Jeho raná tvorba měla výrazně romantický ráz: obsahuje buřičské motivy, vyznačuje se lyrickým subjektivismem, převahou baladických žánrů, historickými náměty a heroizací minulosti. Když se po čtrnácti letech vrátil na rodnou Ukrajinu, pod dojmem otřesné nevolnické reality napsal řadu protinevolnických a proticarských poem.

V roce 1845 se stal členem tajného spolku Cyrilometodějského bratrstva, roku 1847 byl zatčen a za proticarskou báseň Sen odsouzen k 10 letům vyhnanství se zákazem psát a malovat. Navzdory tomu tajně psal. K tomuto období se váže cyklus politických básní, v němž dominují motivy smutku, samoty, ale i neoblomnosti a protestu. Unikátním lidským memoárovým, literárním a filozofickým dokumentem se stal Žurnal (Deník, 1857–1858). V něm ve formě zpovědi shrnul nejen svou životní zkušenost vyhnance, ale i své estetické krédo. Z dramatické tvorby bylo nejzdařilejším historické drama z kozácké doby Nazar Stodolja (1862).