Narozen v Praze, zemřel v Olomouci. Studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a stal se úředníkem Studijní knihovny v Olomouci; byl členem redakce Sociologická revue a členem Levé fronty. V roce 1927 habilitoval z filozofie a sociologie na brněnské univerzitě, od 1930 zde přednášel dějiny filozofie, od 1935 profesor. R. 1939 emigroval do Nizozemska, kde od 1940 žil v ilegalitě až do konce války. R. 1945 se stal děkanem Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, 1946–1949 rektorem Palackého univerzity v Olomouci. R. 1956 přešel na brněnskou univerzitu, 1960 byl penzionován, 1967 se stal vědeckým pracovníkem fakulty osvěty a novinářství Univerzity Karlovy, 1968 byl znovu povolán za profesora filozofie a sociologie na Palackého univerzitu v Olomouci, 1970 definitivně penzionován.

Mezi jeho díla patří: Třetí říše (1932), Krize demokracie (I. 1933, II. 1935), A. Schopenhauer, geneze díla (1921), Filozofie, její podstata a problémy (1922), O pravdách a filozofech (1926), Glosy k české otázce (1926), Útěk před starou filozofií (1927), Základy poznání (1931), Budoucnost evropské kultury (1928), O neklidu dneška (1930), Národní tradice a česká filozofie (1939), Tři stupně – filozofický vějíř (1948), Únor 1948 (1948), Sokrates nelegendární (1965) aj. Po celou dobu své činnosti psal vedle filozofických esejů také eseje literární a portrétní, divadelní referáty o olomoucké a brněnské činohře, zamyšlení nad estetikou dramatu, problémem tragična aj.; svými literárními kritikami provázel především vývoj české literatury 20. let.