Narozen v Praze. Pro odbojovou činnost za nacistické okupace byl v letech 1939–1940 vězněn v koncentračním táboře v Dachau a Buchenwaldu. Po návratu domů studoval v letech 1941–1944 v Praze na Uměleckoprůmyslové škole užitou architekturu. Současně začal spolupracovat s mladými divadelníky, vedenými J. Honzlem, zprvu jako výtvarník (Divadélko pro 99,1941), později jako režisér (Divadlo ve Smetanově muzeu,1942/1943). V letech 1942–1943 působil také jako výtvarník a režisér v Horáckém divadle a zároveň jako umělecký šéf Intimního divadla (Umělecká beseda) v Praze.
Po osvobození byl v sezoně 1945/1946 režisérem Divadla E. F. Buriana, v letech 1946–1948 uměleckým ředitelem divadla v Mladé Boleslavi. Od 1. 8. 1949 do 31. 3. 1954 režisér činohry ND. V letech 1954–1955 řídil literárně dramatické vysílání Čs. televize, v sezoně 1955/1956 byl ředitelem v Kladně, v roce 1957 organizoval umělecké školství ve Vietnamské lidově demokratické republice, v sezoně 1958/1959 byl ředitelem divadla v Benešově, 1959–1962 uměleckým ředitelem v Příbrami, v sezoně 1962/1963 byl mimo divadlo, od roku 1963 do roku 1970 vedl jako umělecký ředitel divadlo v Kladně. V letech 1970–1982 byl vedoucím literárně dramatického vysílání Čs. televize (studio Praha, dramaturg, scénárista, režisér). Od roku 1948 se věnoval pedagogické činnosti na Divadelní fakultě AMU (obor divadelní režie, docent 1961, profesor 1967).
Byl manželem herečky Antonie Hegerlíkové.