První mezinárodní uznání si získal v roce 1972 svou inscenací Janáčkovy opery Káťa Kabanová na festivalu v irském Wexfordu. V období 1982-1993 byl šéfrežisérem Anglické národní opery v Londýně, režíroval zde přes dvacet oper (Rusalka, Osud, The Midsummer Marriage/Svatojánské manželství, Doctor Faust, Lady Macbeth Mcenského újezdu, Perníková chaloupka, Výlety páně Broučkovy a The Fairy Queen/Královna víl aj.) a založil Baylis Program a Contemporary Opera Studio. Předtím zastával stejné místo ve Skotské opeře (1976-1981) a uvedl zde Janáčkův cyklus ve spolupráci s Velšskou národní operou. Za operu Z mrtvého domu (1982) byl vyznamenán Janáčkovou medailí a Olivierovou cenou. Od roku 1992 působil ve svobodném povolání a spolupracoval s Curyšskou operou, Vídeňskou státní operou, Bavorskou státní operou v Mnichově, Operou North v Leedsu a dalšími operními domy v Evropě, USA, Austrálii a Japonsku. Od roku 2003 je intendantem festivalu v Bregenzi a od roku 2011 výkonným a uměleckým ředitelem Velšské národní opery. Inscenace z poslední doby: Nos (Amsterodam), Fidelio (Bregenz), Rigoletto (Izrael), Simone Boccanegra (Velšská národní opera) a Řecké pašije (Bregenz), Kníže Igor (Curych a Hamburk), Lulu (Velšská národní opera), Kouzelná flétna (fBregenz). V dubnu 2013 uvedl v nově otevřeném operním domě v rakouském Linzi novou operu Philipa Glasse Die Spüren der Verirrten. Přeložil přes patnáct oper z češtiny, ruštiny, italštiny a němčiny a napsal původní libreta pro Stevena Olivera, Sira Petera Maxwella Daviese a Johna Harlea, jehož Angel Magick měl premiéru v r. 1997. Roku 1993 byl jmenován Rytířem britského impéria (CBE) a Rytířem francouzského Řádu za umění a literaturu. V dubnu 2013 obdržel Rytířský kříž Řádu za zásluhy Polské republice. Spolupráce s Opera North: Playing Away, která získala cenu za režii na Mnichovském bienále.