Narozen v Praze, zemřel ve věznici v Berlíně-Plötzensee. V roce 1921 maturoval na reálce v Plzni. Od 1919 se účastnil politického a veřejného života, stal se členem kroužku sociálně demokratické levice a přispíval literárními a divadelními kritikami do plzeňského listu Pravda. 1921 vstoupil do KSČ. 1921-1928 studoval jako mimořádný posluchač na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. 1928-1938 redaktor a šéfredaktor Tvorby, od 1929 Rudého práva; přispíval do řady dalších novin a časopisů. Od 1939 byl činný v domácím komunistickém odboji; 1941-1942 člen II.ilegálního ústředního vedení KSČ a jeden z organizátorů Národního revolučního výboru inteligence. Koncem dubna 1942 byl zatčen a 1943 odsouzen k trestu smrti a popraven. Psal reportáže o Sovětském svazu (V zemi, kde zítra již znamená včera,1932; V zemi milované,1949), literární eseje a studie (Božena Němcová bojující,1940). Posmrtně byla vydána kniha zápisků a reflexí z nacistického vězení pod názvem Reportáž psaná na oprátce (1945).