Maďarský houslový virtuos skladatel a pedagog, zakladatel proslulé houslové školy. Narodil se v Pešti, zemřel v Budapešti. Byl jedním z nejlepších studentů Josepha Joachima v Berlíně, a i on chráněnec Franze Liszta, si podmanil Evropu ve svých necelých dvaceti letech. O čtyři roky později stane v čele houslového oddělení Conservatoire Royale v Bruselu, ale na výzvu Franze Liszta se vrací domů na tutéž pozici na akademii v Budapešti a následující půl století je nejvlivnějším mentorem v tomto oboru; k jeho četným studentům patřili mj. Tibor Varga a Sándor Végh. Výjimečná inteligence, jemné kultivované způsoby, silné charisma – to vše z Hubaye činilo vítaného hosta předních královských šlechtických rodin, církevních hodnostářů i významných umělců: jeho přátelstvím se mohli pyšnit Jules Massenet, Benjamin Godard, Felix Weingartner nebo Joseph Krips.

V letech 1889–1900 hrál na stradivárky, které do roku 1840 vlastnil Niccolo Paganini. Od roku 1886 se věnoval i komorní hře v Hubay-Popperově kvartetu, které založil s vynikajícím cellistou Davidem Popperem; několikrát s nimi spoluúčinkoval ve svých skladbách Johannes Brahms (včetně světové premiéry svého Klavírního tria c moll, op. 101). Během hektické koncertní a pedagogické činnosti si Hubay našel dost času na komponování; napsal stovky skladeb pro housle a písně, dvě symfonie a devět oper, významná byla kantáta Ara pacis, komponovaná na text hymny míru Romaina Rollanda. Jako skladatel byl hluboce ovlivněn Henrim Vieuxtempsem a Franzem Lisztem – ale ne jeho pozdními harmonicky výbojnými partiturami. Častým inspiračním zdrojem mu byly uherské lidové melodie.