Ruský skladatel polského původu. Narodil se Novospaskom, zemřel v Berlíně. Základní hudební vzdělání získal v šlechtickém penzionátě při hlavním pedagogickém ústavu v Petrohradě. (1817-22), na němž byl v klavíru žákem J. Fielda, v houslích J. Böhma a v hudební teorii C. Mayera. Pro Glinkův umělecký růst měl zásadní význam jeho pobyt v Itálii (1830-33), kde se seznámil s G. Donizettim, V. Bellinim a F. Mendelssohnem-Bartholdym. Na rozmnezí let 1833-34 studoval v Berlíně harmonii a kontrapunkt; po návratu domů začal komponovat operu Ivan Susanin, v jejíž titulní postavě vytvořil typ ruského vlastence. Jeho petrohradská premiéra v prosinci 1836 je označována za mezník ve vývoji ruské hudby: ruští skladatelé plně vstupují do služeb ideje národního umění. Dalších 5 let Glinka pracoval na pohádkové opeře Ruslan a Ludmila, kterou však dvůr už přijal chladně. Z jeho orchestrálních skladeb je nejznámější fantazie na melodie dvou ruských lidových písní Kamarinskaja (1848). Dále napsal několik komorních skladeb : smyčcový kvartet, trio pro klavír, klarinet a fagot, klavírní sextet, též desítky romancí. Za posledního pobytu v Paříži (1852-54) načrtl Ukrajinskou symfonii Taras Bulba, již však nedokončil. V Paříži vznikly Glinkovy autobiografické Zapisky.