Narozen v Chotěboři, zemřel v Řevnicích (u Prahy). V roce 1871 se vyučil knihkupcem, vystřídal různá zaměstnání, pracoval jako redaktor (1876-1878 v humoristickém časopise Paleček, od 1885 v Národních listech). V roce 1882 založil a sám redigoval časopis Švanda dudák, který do značné míry zaplňoval svými prózami (vyšel zde např. román U snědeného krámu). Podnikl dvě cesty do Paříže, literárně využil i svých návštěv Středomoří a Holandska. Byl neobyčejně činný společensky: místopředseda (od 1889) a pak předseda (od 1891) Máje, místopředseda literárního odboru Umělecké besedy (od 1891), člen Spolku českých žurnalistů (1894-1911), Svatoboru (od 1908) aj. Vytvořil rozsáhlé prozaické dílo zobrazující pražské maloměstské prostředí (Z chudého kalamáře,1880; Pražské figurky,1884; Z pražských zákoutí,1889; Otec Kondelík a ženich Vejvara,1898; Tchán Kondelík a zeť Vejvara,1911; Vdavky Nanynky Kulichovy a co se kolem nich sběhlo,1918; Artur a Leontýna,1921).

Nejcennější z Herrmannovy tvorby jsou vzpomínky, které začal uveřejňovat v roce 1921 v Národních listech a které později vyšly knižně pod názvem Před padesáti lety. Kromě beletrie psal pod pseudonymem Vavřinec Lebeda divadelní kritiky (časopis Švanda dudák), v nichž uplatňoval nejen znalost problematiky divadelního umění, ale i jemný jazykový cit projevující se v parodování odbornického žargonu soudobých divadelních kritik a v pravopisných hříčkách (Z poslední galerie).

Pohřben na místním hřbitově v Řevnicích, hrob č. 869.