Narozen v Le Havru, zemřel v Paříži. V letech 1909–1910 studoval na curyšské konzervatoři teorii a houslovou hru, v roce 1913 se trvale usadil v Paříži. V první polovině 20. let byl vedoucí osobností pařížské Šestky, od poloviny 20. let šel samostatnou tvůrčí cestou. Autor zvláště děl oratorních a kantátových, často ve scénické podobě (Král David, Judith, Výkřik světa, Jana z Arku na hranici, Tanec mrtvých, dramatická legenda Nicolas de Flue, Vánoční kantáta); autor pěti symfonií (3. Liturgická, 5. Di tre re), symfonických skladeb (Letní pastorále, Vítězný Horatius, Pacific 231, Rugby aj.), oper (Antigona, Orlík), baletů (Semiramis, Píseň písní), operet (Dobrodružství krále Pausola), komorních a klavírních skladeb, písní, hudby scénické, filmové (Pygmalión), rozhlasové a jiné. Napsal knihy Zaříkání zkamenělin (1948, Praha 1960) a Jsem skladatel (1951, Praha 1967). V roce 1949 dirigoval na Pražském jaru.