Rakouský dramatik, libretista a divadelní kritik. Narodil se ve Vídni, zemřel tamtéž. Po roce 1848 vystupoval též pod pseudonymem Carl Johann Heinrich. Byl určen k vojenské dráze (kadet u generála Radeckého), po svatbě však od vojska odešel. Žil ve Vídni, kde byl literárně činný, přispíval básněmi a drobnými prózami do různých novin a časopisů a také pracoval pro divadlo. V Praze poprvé spolupracoval se Stavovským divadlem v roce 1845, kdy napsal text pro zahájení provozu železnice z Vídně do Prahy. Po sezoně 1852/53, kdy měl s ředitelem divadla patrně spory o dramaturgické zaměření scény, z divadla odešel. Tvorba pro divadlo, doložená jen několika vydanými pracemi, byla jen menší částí Hickelových literárních aktivit, jejichž těžiště spočívalo ve "vznešeném příležitostném básnění" a v žurnalistice.
Se Stavovským divadlem spolupracoval především jako pohotový organizátor a rychle píšící autor. Aranžoval živé obrazy a příležitostné scény s bohatou výpravou a pyrotechnickými efekty, v nichž hrála značnou roli i hudba. Některé jeho kusy byly inscenovány i v zahraničí. Psal libreta pro F. Škroupa, které čerpají z historických událostí. V celkovém rozvrhu, dějových motivech, postavách i dalších jednotlivostech využívají libreta modelu velké opery s historickým námětem. Plně obstojí vedle srovnatelné dobové produkce a úspěch jeho textů pro letní divadla svědčí o tom, že dobře sloužily svému komerčnímu účelu. V krátkém období Hickelova pražského působení sehrál pro pražské divadlo výzanmnou roli zvláště jeho list Salon (1850–1854), v němž založil a po pět sezon udržel kvalitní kritickou platformu.