Hudební skladatel. Narozen v Opočně. Šest let pracoval v otcově knihtiskárně. Po jejím násilném zničení v roce 1950 studoval na Pražské konzervatoři, kde získal tři absolutoria v oborech dirigování u prof. Špidry a A. Klímy (1954), bicích nástrojů u prof. Špačka a skladby u prof. F. Píchy a M. Krejčího (1955). Akademii múzických umění absolvoval v oboru skladby u prof. J. Řídkého a P. Bořkovce a filmovou a scénickou hudbu u prof. V. Trojana v roce 1959. V roce 1951 byl přijat v Paříži Arturem Honeggerem za jeho žáka, právě tak jako Georgesem Auricem za jeho asistenta. Pobyt v Paříži mu však byl z politických důvodů znemožněn.
Slukovo dílo je velmi rozsáhlé a žánrově různorodé. Jeho hudba nikdy nepodlehla jednoznačně žádné z novodobých skladebných technik či směrů, leč poučena jejich existencí vědomě navazuje na nejlepší tradice některých klasiků 20. století, z českých zejména na estetiku a dikci Leoše Janáčka a hlubokou a opravdovou senzibilitu Josefa Suka a Bohuslava Martinů. Jeho dílu dominuje oblast komorní hudby (4 smyčcové kvartety, dua, tria, sonáty, kde zejména violoncellová dosáhla světového ohlasu, nepochybně díky Pablu Casalsovi, který ji uváděl na svých kurzech). Vokální tvorbu reprezentuje 14 písňových cyklů, řada sborů a čtyři kantáty.
Velký ohlas má tvorba pro děti a mládež (Klavírní školička, Hry a sny, Klavírní brevíř, Návraty). Symfonická je reprezentována 10 skladbami (Oravská balada, Cesta uzdravení, Z Východních Čech, Sinfonietta, Lento affabile). 85 hudeb k filmům všech žánrů, 30 televizním inscenacím, 6 seriálům a více než 130 šansonů a populárních skladeb, pak jen dokresluje široké spektrum Slukovy tvorby.
Celá řada Slukových skladeb byla vyznamenána různými cenami ve světě (Moskva, Varšava, Vídeň, Cannes, La Plata, Milano) i doma (cena Pražské konzervatoře, Českého hudebního fondu, Pantonu, Ministra kultury a jiné). Vedle hudebních ocenění byl vyznamenán čestnou medailí T. G. Masaryka a v roce 2018 obdržel Cenu Ministerstva kultury za hudbu.