Narozen v Březnici u Blatné, zemřel ve Steinhofu (Rakousko). Po maturitě na gymnáziu v Klatovech (1877) studoval na právnické škole v Praze, v roce 1882 se dal zapsat na filozofickou fakultu české univerzity (studoval jazyky, hlavně polštinu a srbocharvátštinu). 1879 založil beletristický časopis Ruch, 1880 Divadelní listy. 1886-1887 byl dopisovatelem z říšského německého sněmu do českých novin, 1889 zpravodajem Hlasu národa z vídeňské říšské rady, od 1890 členem pražské redakce Hlasu národa. Z častých cest do ciziny (Polsko, Rusko, Bosna, Hercegovina, Dalmácie, Černá Hora, Německo, Itálie, Francie) čerpal náměty pro fejetony a články publikované v pražských, hlavně politických listech. 1895 založil knihkupecký, nakladatelský a novinářský závod, od 1897 byl redaktorem Knihkupeckého oznamovatele. Byl činný v Umělecké besedě, od 1881 ve výboru Matice divadelní, spolku Kolo polskie aj. 1902 byl zvolen revizorem ve Spolku českých žurnalistů. Zasahoval i do divadelního života: uváděl polské herce a pěvce do ND, překládal divadelní hry. Organizoval kulturní, zvláště literární styky se slovanskými národy. Hovorkovo celoživotní úsilí o česko-polskou vzájemnost vyústilo v ustavení Společenského klubu česko-polského, jehož byl od 1909 předsedou. Ve své kulturní, publicistické a organizační činnosti, stejně jako v populárně historické a překladatelské práci vycházel Hovorka ze zájmu o Polsko a polsko-české kulturní vztahy. Jako překladatel se soustředil na polské romantické básníky a zejména dramatiky, jejichž veselohry a frašky byly u nás s oblibou hrány.