Ruský basista narozený v Moskvě. V roce 1974 dovršil studium na Státním hudebně-pedagogickém institutu (dnes Ruská akademie hudby Gněsinových), 1974-91 byl sólistou Moskevského akademického hudebního divadla K. S. Stanislavského a V. I. Němiroviče-Dančenka. V roce 1989 byl Matorinův výkon v roli Borise Godunova vyhlášen za nejlepší operní výkon roku. 1991 přešel pěvec jako sólista do Velkého divadla v Moskvě a začal vyučovat na Ruské divadelní akademii, kde se stal profesorem a vedoucím katedry sólového zpěvu.
Repertoár Vladimira Matorina sestává z větší části z děl ruských autorů, kromě jeho nejvyhlášenějšího Borise Godunova zahrnuje z Musorgského ještě Dosifeje z Chovanštiny, dále např. knížete Jurije v opeře Pověst o neviditelném městě Kitěži a panně Fevronii Nikolaje Rimského-Korsakova, od Korsakova ještě Cara Dodona ve Zlatém kohoutkovi, od Borodina Galického a Končaka z Knížete Igora, od Glinky Ivana Susanina, z Čajkovského krále Reného z Jolanty a knížete Gremina z Eugena Oněgina, z Rachmaninova Starého cikána z Aleka, z Dargomyžského Mlynáře z Rusalky, z Prokofjeva Křížového krále z Lásky ke třem pomerančům ad.
Opera Boris Godunov se třemi excelentními basovými rolemi se stala pro Vladimira Matorina odrazovým můstkem k jeho zahraničním cestám. V roce 1993 účinkoval na festivalu ve Wexfordu v Čajkovského opeře Střevíčky a zpíval Borise Godunova ve Velkém divadle v Ženevě; v roce 1994 zpíval roli Starosty v Rimského-Korsakovově Májové noci s filharmonií v Kolíně nad Rýnem a Borise Godunova na operní scéně v Chicagu; v roce 1995 zpíval Starostu v Májové noci ve Wexfordu; v roce 1996 zpíval Dosifeje v Chovanštině v opeře v Nantes, Borise Godunova ve Státní opeře Praha a Pimena v opeře v Montpellier; 1997 vystoupil jako Boris Godunov v Grand Opera v texaském Houstonu; v roce 1998 účinkoval v koncertním provedení Čajkovského Čarodějky v Londýně pod taktovkou Vajerije Gergijeva, vytvořil Mendozu v Prokofjevových Zásnubách v klášteře v Ženevě a podílel se na dalším koncertním provedení, tentokrát Korsakovovy opery Kostěj nesmrtelný pod taktovkou Alexandra Lazareva; v roce 1999 jej čekal Car Dodon ve Zlatém kohoutkovi v londýnské opeře Sadler´s Wells pod vedením Gennadije Rožděstvěnského; v roce 2001 zpíval Mendozu v Národní opeře v Lyonu pod Olegem Gaetanim; v roce 2002 vytvořil Pimena v pařížské Národní opeře pod taktovkou Jamese Conlona a v režii Francesky Zambello a titulní postavu Borise Godunova v Lyonu za řízení Ivana Fischera v inscenaci uvedené v koprodukci s Národním divadlem v Mannheimu; v roce 2003 zpíval Borise Godunova v Aucklandu a Wellingtonu na Novém Zélandu a partii Varlaama z téže opery v královské opeře Covent Garden v Londýně pod taktovkou Semjona Byčkova a v režii Andreje Tarkovského; v roce 2004 došlo k Matorinově debutu v Metropolitní opeře v New Yorku v roli Pimena pod Semjonem Byčkovem, a Pimena a Varlaama zpíval dále v Gran Teatre del Liceu v Barceloně; v roce 2005 zpíval Varlaama v Theatre de la Monnaie v Bruselu, zatímco v pařížské Národní opeře hostoval ve dvou menších rolích v inscenaci Prokofjevovy opery Vojna a mír (dirigent Vladimir Yurovsky, režie Francesca Zambello).
Vladimir Matorin je rovněž významným koncertním pěvcem, zpívá chrámovou hudbu, na mnoha koncertech se představil posluchačům nejen ve své vlasti, ale i na ruských ambasádách v Paříži, Londýně, Římě, Berlíně, v Německé opeře v Berlíně, ve francouzském Senátu, v Montpellier, Antverpách aj.